O želvičce Malvi a vzniku Malediv

Kdysi dávno, dlouho před tím, než se po Zemi začali procházet první lidé, patřila část Indického oceánu, vzdálená stovky kilometrů od pevniny, želvám.

Želvy se v té době dorůstaly úctyhodných rozměrů. Proplouvaly hlubokými vodami, hledaly si potravu a jen čas od času putovaly na dalekou pevninu, aby nakladly vejce, z nichž se klubaly další generace. Od svých dnešních příbuzných se lišily nejen svou velikostí, ale i schopností dýchat pod vodou. Jen marně byste pro ně hledali nějakého přirozeného nepřítele, nějakého tvora, který by je jakkoli ohrožoval. Velké mořské želvy si tak v klidu žily, nechaly se unášet mírnými proudy a sežraly, co jim proplulo okolo hlavy. Jejich lenost rostla každým dalším pokolením, stejně tak se zvětšovaly i ony samy. S přibývající tíhou krunýřů se však snižovala jejich schopnost hýbat se.

A tak se jednoho dne želvy přestaly množit. Ty poslední svého druhu dopluly jako malé želvičky z pevniny do širého oceánu, kde rychle vyrostly do obrovitých rozměrů a ztěžkly natolik, že zůstaly ležet na dně. Sežraly jen to, co jim vplavalo přímo do tlamy, a zdály se být spokojené samy se sebou. Na jejich krunýře se během spousty let usazovali koráli. Ti se vršili na sebe, až dosáhli hladiny. Z širého oceánu začaly vykukovat kousky pevniny jeden vedle druhého tak, jak zůstaly ležet poslední obří želvy.

Čas plynul a ty malé ostrůvky obydlili lidé. Želvy se sem vrátily, avšak výrazně menší a ohroženější. Z člověka se vyklubal jejich největší nepřítel, který je loví nejen ve vodě, ale spolu s ptáky a jinými predátory ohrožuje zejména nakladená vejce. Želvy jich proto do písku na souši uloží desítky, aby zvýšily šanci, že alespoň některá želví mláďata doputují v pořádku do moře.

A právě zde, na jedné maledivské pláži během jedné jasné noci začíná příběh želvičky Malvi.

Sama si nepamatuje, kdy se zrodilo její bytí. Uvědomovala si jen jakousi schránku okolo sebe a tmu. Její želví předci ji předali důležité instinkty a vědomosti, ať už o nepřátelích či o pradávných obřích želvách. Želvička Malvi rostla a čekala, co se bude dít. Když jí bylo ve skořápce již pořádně těsno, přepadlo ji náhlé nutkání schránku rozbít. Tloukla do ní rohovitým výběžkem své tlamičky tak dlouho, až ji prorazila. Dovnitř se ihned začal sypat písek a ona si musela rychle vyhrabat cestu na vzduch.

Podařilo se. Rozhlédla se okolo a v dáli zahlédla třpytící se hladinu moře. Právě tam jí to táhlo ze všeho nejvíce. Jen matně si uvědomovala, že na pláži není ani zdaleka jediná. Okolo ní se právě vyhrabávaly desítky jejích sourozenců. Neměla však ani pomyšlení na to, aby si jich všímala nějak více. Věděla, že se musí co nejdříve dostat do vody a vydala se na cestu. Pro takovou malou želvičku i několik desítek metrů představuje velkou vzdálenost a ona se po dobu jejího překonávání stává snadnou kořistí.

Od hladiny se už pomalu začaly odrážet barevné sluneční paprsky, které zaháněly částečné bezpečí, které poskytovalo noční přítmí. Kdesi nad sebou Malvi uslyšela varovné zavřeštění. Ptačí zobák, který se z čistajasna objevil, se vrhl po jiné želvičce, které nepomohlo ani to, že se ukryla ve svém krunýři. Malvi věděla, že dostat se rychle do moře, je jediná šance, jak se nestát potravou nějakého jiného okřídleného tvora. Přidala tedy na rychlosti, co jí malé nožky dovolily. Ptáků nad nimi kroužilo více a každou chvíli se nějaký snesl a následně odlétal s úlovkem. Ještě třikrát nebo čtyřikrát se jí jen těsně vyhnul osud mnoha jejích sourozenců.

Když se slunce začalo pomalu drápat nad horizont a zaplavovalo bílé písčité pláže a azurově modré vody teplými zlatavými a růžovými paprsky, mohla se Malvi konečně potopit pod hladinu. Plavala a klesala hloub, aby s jistotou unikla hladovým ptákům. Tušila, že oni sami nepředstavují jediné nebezpečí, které jí hrozí, a tak doplula až ke korálovém útesu, který jí poskytl tolik žádanou ochranu.

Malvi se tam brzy seznámila s dalšími želvami, staršími a zkušenějšími, které jí ochotně učily, na co si má dávat pozor, kde a kdy má hledat potravu, a také jí vyprávěly, jak to je ve skutečnosti s korálovými útesy a jejich praprapředky.

Želvička Malvi od té chvíle stále proplouvá v okolí ostrovů a snaží se ty pradávné obří želvy najít. Vy se po nich můžete při své cestě na Maledivy porozhlédnout spolu s ní.

Želvička Malvi

 

Ochrana mořských želv

Mořské želvy patří mezi kriticky ohrožené druhy. Informace o ochraně želv najdete na webu chráníme mořské želvy.

Video želvy na Maledivách


Nabízíme ubytování a služby na Maledivách:

Ubytování na nejkrásnějších ostrovech Svatební obřad na pláži Potápění Rybolov